Konečně se po 14 dnech se dostávám k psaní o našich zážitcích z Dolomit a Höllentallu.

Vyjeli jsme 11.srpna z Havířova plně naloženým autíčkem s fajn lidma (komplet Liškutínovi a Roman ) a rakví na střeše. První zastávka byla v Hollentallu, přijeli jsme k večeru.

Ráno jsme vyrazili na nějaké delší cesty. Ria, Pavla a Jirka lezli za náma nějakou 6. Pak jsme lezli ještě jednu o něco těžší cestu a RPJ lezli jednodélkovou cestu hned vedle.
Ptám se: "Co se děje?"

Navečer někteří absolvovali večerní naučnou stezku kolem tamní říčky. A šlo se spinkat. Uprostřed noci jsem se vzbudila a uviděla vylekanou mamku sedět u vchodu do stanu.
Mamka:" Asi tu chodí medvěd." Moc jsem tomu nevěřila.
Mamka: "Holky myslíte, že by se mohl dostat do ledničky, máme tam maso."
Já na to rozespale:" Třeba si naloví rybky v tůňce."

Mamku to zřejmě moc neuklidnilo a řekla: "Běžte klidně spát já vás před medvědem ochráním." Tak jsme ji v tom se sestrou nechali a spali dál...

Ráno jsme se tomu všichni zasmáli... a šli zdolat další vrcholy. Já s Romanem jsme šli lézt dlouhou cestu položenou vysoko v údolí a rozhled odtud byl opravdu za odměnu... RJP lezli v o něco nižším sektoru dlouhou cestu s jedním těžším místem ( který nebyl zdolán úplě nejčistším způsobem ).

Další den jsme lezli za sebou již jen něco lehčího. A pak ještě několik jednodélkových cest poblíž, koupání v říčce, prohlídka utonulého kamzíka a odjezd směr Arco... téhož večera již jsme spali pod Slunečními plotnami vedle vinice se šťavnatým vínem, které jsme ještě téhož večera se sestrou okusily

Ve středu jsme se rozdělili a my s Romanem jsme šli lézt do do sektoru La Gola, kde jsme vylezli 8 cest. RJP si dali pro odpočinutí feratu Che Guevara na Monte Casalo. Po zdolání převýšení 1200 metrů a výstupu prosluněnou skalní stěnou asi 2 hodin hledání cesty dolů a vyčerpávajícím sestupu jsme na ně ještě s Romanem museli čekat. Ten den Roman zřejmě poprvé ochutnal fíky a docela mu chutnaly.

Další den jsme se všichni shodli, že půjdeme lézt k Lagu a tak jsme ten den vstali poměrně brzy, abychom si užili drahoceného stínku. Roman tam nafotil lezecké fotky, na které jsme do dneška zvědaví... Jenže takové lezení u Lága skrývalo nečekané pokušení a tak po třech cestách celá naše rodinka naskákala do vody a chudák Roman, který chtěl lézt šel nakonec taky... ale k lezení jsme se ještě vrátili a zdolali pár cest...

V pátek jsme ještě navštívili vzdálenější sektor, vylezli několik hezkých těžkých cest v převisu. Protože chvílema pršelo a když začalo pršet pořádně, odjeli jsme směr Cortina.

V sobotu jsme navštívili Cortinu lezli v móóc hezkém sektoru nad tímto městečkem. A tím jsme se s lezením rozloučili a v neděli už nás čekala dlouhá cesta domů.

Anetka