Chtěla jsem jet do Tater. Takže jsme jeli za Vídeň, do oblasti Höllental. Roman sliboval skvělé polojasné počasí a tak se všichni těšili na prosluněný víkend. Ivánka jsem prosila, ať vybere něco pěkného - to znamená, abych si lezení užila. A taky jsem si užila!!!

V sobotu, po ranní spršce, jsme vyrazili kolem půl 12 do skal. Musím říci, že to byla moc pěkná cesta - stěna prosluněná, délky obtížnosti 4 - 6. Krása! Ano, to se mi moc líbilo! Ovšem nic nemůže být jen tak krásné a jednoduché - přišel mráček, deštíček a další dramatické zážitky - slaňáček !!! Jednak jsme slaňovali v naprosté průtrži mračen, a co bylo nejhorší - měla jsem slaňovat na jakémsi "děravém hovnu" - takže místo rychlého ústupu ze stěny nastalo velmi podrobné a vyčerpávající školení! Úžasné!!! Než jsme slanili - opět svítilo sluníčko. Už jsme ale ustoupili do základního tábora, kde nás čekala pohůdka pod plachetkou.

Roman navařil skvělý tuzemák, Martin s Markem a Jirkou výborné víno, Ivánek načepoval pivečko. Ria, Anetka a já jsme přidaly něco na zoubek a začal poklidný večírek. Skoro celý podvečer pršelo, nám však bylo ve společenské místnosti fajn.

Po ranní spršce jsme vyrazili. Prý "zase pěkná šestečka". Těším se! Na první délce mi naběhly bandasky. Na druhé (v malinkém převisku) jsem se naprosto dorazila a teprve to přišlo! Další spárku jsem si s láskou vychutnala a kromě fyzického vyčerpání jsem vyčerpala i všechny nadávky. Pak už ani nevím, v čem jsem se vlastně trápila! Zeleninový dolez a slaňák - to už mi bylo naprosto jedno. Opravdu jsem si užila !!! Jóóó, není šestečka jako šestečka! Mít sílu, bylo by to krásné, excentrické, vzdušné a s Ivánkem určitě i velmi romantické…….

Dnes už mi je dobře. Všechny končetiny fungují, prstíčky ani klouby nebolí a já vzpomínám na skvělý prosluněný víkend.

A zatímco jsou všichni ve čtvrteční hospodě, já vařím zulc na klouby a hledám svou starou milovanou osmu.

Tak Ahoj! Zase někdy v Höllentalu.

Zdenka