Fifo, Česťa

Tentokrát jsem vyrazil směr Austria společně s Filipem Pospíšilem - alias Fifo (SSK Vítkovice). Již několik let plánujeme společnou akci . Počasí má být optimální, takže nás ani nedostatek spolucestujících nemůže odradit a ve čtvrtek odpoledne vyrážíme. Cesta ubíhá standardním způsobem, jen mi snad připadá jet ve dvou WV Transporterem jako rozmařilost, ale pohodlí obytného vozu se opravdu s osobákem nedá srovnat, čemuž dávám po první noci za pravdu .

Pátek: lezeme něco lehčího na rozlez v sektoru Vordere Klobenwand cestu s názvem De Odie Wurzn 7-/250m a protože máme dost času i sil tak si ještě přidáváme v sektoru Gaisbauerwand cestu Dir Gaisbauerweg 7/100m.

Na konci této cesty jsou slaňovací smyčky tak co to budem obcházet, ne? Šup tam špagaty a jedem pěkně pomaličku na hranu převisu a potom vzhůru dolů. Však to nějak dopadne, když se to jezdi tak to musí mít nějak vychytané. (pro jistotu jsem ale měl prusíky s sebou :o) Průměr lana 7,8 mm sice na jistotě nepřidá, tak jen doufám, že to v těch Bolaticích dobře uštrikovali. Jenže čím jsem níže, tím jsem dále od stěny (jak už to tak v těch převisech bývá) a konce lan se pohupují v korunách stromů. Je třeba něco dělat, takže to řeším nahozením smyčky na skalní výběžek a přitažením se ke stěně. Stále máme dostatek již zmiňovaných veličin t a F, takže se jdeme do Stadelwandu je tam nějaká nová cesta 600 metrová cesta, tak si to půjdem očíhnout, ať tam zítra nebloudíme.

Sobota: 9:15h domníváme se že jsme pod nástupem cesty Des Kessels neue Kleider, ale hned v první délce mi to jaksi nesedí, navíc ty štandy zrovna zánovně nevypadají. No ale co, lézt se to dá, tak stoupáme více méně bez obtíží, i když to jištění je trošku dál od sebe, což určitě nejsou deklarované tři skobičky. Druhá délka - je to jakési ojeté, tak to bude zřejme starší cesta Brunnerweg 5-. No ale za 5 to asi nebylo, přišlo mi to jakési těžší, no ale asi jsem nějaký zesláblý ze včera. Lezeme dále. Tímto stylem se dostáváme až na konec 8 délky, kde na štandu je takové počteníčko, kde se píše, že z pravé strany přichází cesta Brunnerweg a my, že lezeme cestu Daham is Daham 7+/500m, Což mi sice na klidu nepřidalo, ale na druhou stranu jsem si to chtěl někdy vylézt, tak když už jsme v půlce, tak to snad dolezem. V 17:30 lehce vyprahlí a trošku osmahlí jsme na vrcholku odkud vede turistický chodníček a po 40 min svižné chůze již doplňujeme tekutiny u auta.

Neděle: Protože jsme si včera sluníčka i luftu užili do sytosti volíme pro dnešek kratší cesty v sektoru Verlorener Turm, který je ve stínu, pod střechou lezeme cestu Spanische Bären 8-/80m, no a potom že si ještě dáme něco na pohodu tak za 7-.

Bohužel se místo pohod dostavily svalové křeče a tak to po druhé délce prodnešek balíme. Když každý den plaveme společně s pstruhy vhoirské říčce, kýžený regenerační účinek se jaksi nedostavil a tak musíme vybírat obtížnost cest přímosměrnou našemu opotřebení.

Pondělí: sektor Wachthuttelturm cesta s názvem Weichtalwichtel 6+/170 m čímž jsme udělali za výletem tečku no a potom už jen vydržet úmorné horko cestou domů.

Hoře Zdar

Česťa