Proč jsem nenazval svůj příspěvek klasicky Hochswab 12.-16.8.07? Již je to deset let co jsem poprvé vyjel za lezením do Rakouska a od té doby se tam stále rád vracím. Tentokrát, když jsme se s Martinem Červinkou (HO Moravská Třebová) vraceli, tak jsem si vlastně uvědomili, proč je v Rakousku taková pohoda.

Za těch x let jsem tam nepotkal naštvaného, arogantního, či jinak prudícího člověka, natož lezce. Všichni slušně zdraví přejí šťastnou cestu atd… Když můžou tak se snaží pomoct nebo aspoň poradit. Samotné cestování po Alpských vesničkách je pastvou pro oko i duši a co se povrchu zdejších komunikací týče, tak to je zase balzám pro auto. K chování řidičů se ani raději vyjadřovat nebudu, stejně by to byla zase pozitiva.

No ale zpátky k lezení, cest je nepřeberné množství a jsou dělány pro lidi, to znamená bezpečné. Na štandech borháky a v cestě, když je problémové místo a nedá se odjistit, tak tam je fixní jištění. Samozřejmě že se najdou i klasické cesty po vlastním, ale ty jsou pro klasiky. A to já nejsem, neboť se řídím heslem lepší starý posera než mrtvý hrdina.

No nechme toho filozofovaní a přistupme k faktům. Nahoru jsme lezli a dolu jsme slaňoval. Martin na tu turistiku moc není.

První den jsme vylezli cestu Hauseggerpfeiler 6 (obl.5 Ao - 390m). Počáteční délky ve výrazném koutě (na způsob Weberovky). Poté se přejde nálevka, ze které se pokračuje dvě délky komínem a dále po pilíři, kde se v dolní partii nachází klíčové místo cesty. Sestup slaněním přes cestu Windspiel.

Druhý den jsme nalezli do dobře odjištěné cesty Glokenspiel 6+ (370m). Klíčové místo v první délce nás pěkně rozehřálo, takže jsme si lezení v kompaktních plotnách užili do sytosti. Sestup opět slaněním přes cestu Windspiel.

Třetí den Dirty dancing 7 (120m). Po předchozích dnech nám bylo jasné, že 8-v kolmých poltnách nebude zrovna naše parketa a tak volíme snadnější nástupovou variantu přes cestu Kleines Paradies 7, která se na prvním štandu spojuje. Dále jsme již pokračovali v mírně rozbitém koutě cestou Dirty dancing. Sestup opět slaněním cestou.

Co se týče ostatních informací, tak za zmínku stojí fakt, že i zde podobně jako ve všech vápencových pohořích jsou občas problémy s H2O. My jsme ovšem příjem tekutin nehodlali podcenit, neboť se říká, že žízeň je horší než válka. Tak jsme si večery zpříjemňovali ve společnosti plechovky XXL od jednoho významného českého pivovaru.

Hoře zdar Česťa