Zillertal

To není možný, my fakt vyrážíme. Každou zimu to vypadá stejně, Když si vymyslím nějakou akci, je její realizace na vážkách. A tak i letos. Před čtrnácti dny byli všichni v Maltatalu a tak se většina na další ledy nežene. Podržel mě však Arnošt, který během 10 minut v hospodě doplnil auto ostraváky - Colombo, Leoš Horka a Kapuš.

Maltatal už známe nazpaměť a je nejvyšší čas poznat něco nového. Článek v Montaně a Martinův nový průvodce ledů ve východním Rakousku napomohli s výběrem - cílem je pohoří Zillertal.

Cesta je jako vždy dlouhá a úmorná. Do údolí přijíždíme dost pozdě, nebo chcete-li brzo. Leháme na parkovišti a dáváme si 4 hodinky odpočinku.

Ráno Colombo zjišťuje, že jeho ždárák stojí za hovno a bude třeba zainvestovat do Tilaku. Projíždíme údolím a hledáme ledy. Brzo zjišťuju, že ledu je málo a sněhu hodně. Něco nemůžeme vůbec najít.

První den vybíráme jen něco kratšího na rozcvičku. Jak se ukáže kratšího, ale o to výživnějšího. My s Arnim lezem dva padesátimetrové ledy. Kluci si vybrali efektnější, o to však těžší a tak to nakonec vzdali.

Vyvstala otázka, kde budeme trávit noci. Moc možností tu není. Projíždíme údolí tam a zpět až potkáváme takovou šopu, která má odemklý zámek. Je rozhodnuto. Vaříme, pijeme (nápojem akce se stává Čert), prostě tak jak to má být.

Ráno vyspáváme trochu déle než je podle mě zdrávo.Po snídani vyrážíme do údolí Sundergrund, kde má být podle průvodce spousta ledů tak akorát. Nastupujeme ve skialpech, což pro mě znamená lezecké boty v batohu navíc.

Realita předčila naše očekávání. Krása. Jakjsem říkal, málo ledu, ale i tak se tu dá týden vyblbnout. Cestou potkáváme salaš s postelema. Ideální základna.

Vybíráme si ledy Der Breichte rechts (3-4, 245 m) a Der Breichte links (4+, 240m), nástupy tak 100 m od sebe. Nástup kolem 11 je pozdní. Je trochu teplo, led je měkký a teče voda. Teplota nepřispívá ani lavinové situaci. My jsme celkem chránění, ale kluci vedle, jak vidíme, by to mohli schytat. Nahoře to zjišťujíí taky a volí ústup slaněním. Naše poslední délka mi vzala čas a zbytky fyzických i psychických sil. Je tma. Teď už jen sestup. Zdá se snadný, po pilíři, choďák, pár slaňáků. Nakonec jsou z toho 3 hodiny. Naštěstí kluci čekají a navigují. I tak je poslední slaňák do neznáma a nevím, zda lana vyjdou až na zem.. U lyží jsme v 9. U auta o půl jedenácté.

U šopy nás čeká překvapení, majitel ji zamkl. Kluci jsou trochu měcí, kde spát, nakonec se schovali do budky nákladní lanovky a my s Arnoštem využíváme komfort lůžkové úpravy transporteru.

Ráno vybíráme úplně jiné údolí. Vybrali jsme si led. Jenže Colombo po 5 minutách ušel asi 30 m a kašle na to. Končíme na takových 15 m ledech, lepší něco než nic. Tak se tu vyblbneme, na udici lezem M7. U auta po zvážení situace balíme a jedem dom.

V autě někdo vymyslel, že po příjezdu v noci půjdem na Lysou a tam přespíme. Brzy se to zavrhlo a plán byl takový, že na Lysé si dáme sraz v 1, ať se trochu vyspíme. Ale to už je jiný příběh :) Dotyční ví.

Hore Zdar

Roman