S Galošem jsme to již od jara plánovali. Přidala se Ivana a na chvíli i Česťa. Cesta je slabší částí tohohle podniku. V 9 večer z Havířova a v 7 ráno v Dolním Žlebu. Nikdo nám neřek, že v Praze se vlak dělí a my sedíme v části do Plzně, ale štěstí stálo při nás.

pohled na pravý břeh, v pozadí Sasko

Tak hurá do skal, rozlízáme se na Mariáši, kde už to z Tomem známe. Nemá cenu vyjmenovat všechny cesty. Ale názvy cest tady v Labáku je kapitola sama pro sebe. Stačí se kouknout do průvodce. Zrovna letos vyšel nový. A je dobré ho mít. Oproti tomu starému z roku 2001 je tam toho kupa nového. Cesty se tu dělají jak na běžícím pásu.

Z úterních cest jsme si dali vyhlášené Zlaté listí, Nevy v kýblu, Veselý kašpárkův hrobeček. Večery klasicky trávíme u Kosti a spíme nahoře u Dobráka od Kosti.

Ve středu lezeme na Ďáblově a Sicilské stěně, opravdu krásná Cosa Nostra, kde jsem konečně letos něco nafotil a Noční můra - technická kolmá cesta. Odpoledne se jdem projít k jezírku, které má být úplně na začátku skal u hranic. Jezírko jsme našli, ale koupal se jen otužilec Česťa.

Ve čtvrtek jsme začli nad bivakem krátkými novými cestami. Galoš si udělal radost OS VIIIc. Odpoledne jsme se přesunuli na Otce a Monolit, kde lezem Olověného brouka a písečnou bouři. Já psychicky nestojím za moc a nechávám pytel v Kořisti. Na závěr si Galoš rozpracoval Žaludeční likér, známá to cesta na Monolit, a stejně tak pěkná.

V pátek máme restík a jedem nakoupit do Děčína. Končně se potkáváme s Karviňákama, kteří už byli na pravém břehu a včera v Sasku. Večer ještě lezem a já si alespoň trochu spravuju náladu OS cesty Hašiši Kriste.

Tomáš v cestě Cosa Nostra

V sobotu jsme šli objevovat nová teritoria směrem za Jeptiškou. S odstupem čau musím říct, že lezem krásné dvě cesty na Kominickou stěnu. Galošovi, jak sám říká, už hrabe, protože začíná pokukovat po klasikách. U jedné s obtížemi cvakne první kruh a radši to balíme a v druhé mu uletí stup a trošku se proletí. Prý je nejvyšší čas jet dom.

V neděli, ač jsem ještě předpokládal lezení, jsme dopledne jeli domů, kde jsme byli kolem osmé večerní.

Tak a to je vše, přátelé. Hore Zdar

Roman