Hohe Wand

V květnu v Hollentalu jsem navázal družbu s jedním manikem z Moravské Třebové a po pár mejlech jsme se domluvili na společný výjezd do rakouského Hohe Wandu. I přes nepříliš valnou předpověď jsme se vydali na jih. A opět se potvrdilo, že internet je nepřítel výjezdu. A že když nevyjedeš nezalezeš.

Hohewand je skalní oblast pro srovnání něco mezi Peilsteinem a Hollentalem jak co se rozlohy, délky cest a ostatně i polohoy týče. Je to tak něco mezi.

V sobotu jsme nastoupili do cesty Puzzle für Fortgeschrittene. Nebyla to zrovna přímá linie, ale bylo to pěkné lezení v pevné skále a sedmičkový koutek ve čtvrté délce byl parádní. Oskar peče jak urvaný, takže chvilka pauzy na exkluzivní vrcholové vyhlídce přišla k duhu. Sestup jsme si lehce zkrátili přes jednu feratku, kterých je v okolí povícero. U auta jsme dali pivko a přečkali to úmorné odpolední horko, navíc za kopcem je nejspíš nějaká ocelárna či co, a pořád tam stěhovali plechové tabule. No ono když se nechce, tak se důvod vždycky najde.

Ale navečer jsme se ještě zmobilizovali a vyrazili jsme pod podivně pomalovanou skálu. Cesty jsou po celé délce vyznačeny 10 cm širokou přerušovanou čárou jak na silnici, no prostě hnus. Říkal jsem si, to nebude těžké, to bude nějaká klasika. Což o to klasika to byla, ale nebyla zadarmo a subtilní kroužky na jistotě nepřidaly. Do toho ještě ta skála upatlaná od barvy, no nic moc.

V neděli jsme si přivstali, abychom předešli usmažení za živa a nalezli do nádherné linie Detonation Boulvard. Cesta je pěkně lezecky vyvážená a každá délka měla něco do sebe, navíc se honosí velkou hvězdičkou, takže zřejmě stojí za pokus. Po první délce se nám krapet rozpršelo, přeháňku lokálního charakteru jsme přečkali pod převisem. V průběhu ustávání srážek už Roman drtil převis. Stále jsme byli na rozpacích, jestli nejedeme dolů a nebo jestli nemám alespoň nechat batoh na štandu. Přeháňky ustaly já se dostal na první konec, batoh má na hřbetě parťák, tak přece nepojedeme dolů, když jsou před náma již zmiňovaná pozitiva. Obtížnost graduje čím výš tím tíž. Poslední štand cesty je uprostřed vyhlídky skywalker a celá cesta je pod vyhlídkou takže je vidět až pod nástup.

Když jsme u auta tak se nám z ničeho nic bez plechové akustiky rozpršelo. A ona taková sprška před odjezdem přijde k duhu. No prostě maj to ty kucí rakouský vychytaný.

Takže celkové hodnocení - pěkný výlet.

Hoře zdar.

Česťa