Hochswab

Již delší dobu jsme v průvodci pošilhávali po celkem rozsáhlé oblasti v severních vápencových Alpách s názvem Hochswab nacházející se pod Mariazel (z Havířova cca 500 km).

Vyrazili jsme s Romane opět sami. Byl sice náznak zájmu další lezecké dvojky, ale ztroskotali jsme na domluvě termínu. Takže nakonec jedem sami. A dokonce i nepřítel výjezdu, internet, hlásí dobré počasí.

Po příjezdu do Bodenbaueru přebalíme věci, počítáme každé kilo ať neneseme nic zbytečně - kdoví, jak to bude daleko? Po slabé hodince vycházky s 30 kg batůžkem jsme dorazili na místo, které splňovalo naše požadavky na base camp. Roman sice namítal, že je to nízko a že ty výhledy taky nejsou nic moc, ale dál se mu už jít nejspíš taky nechtělo.

Časně z rána, jak máme ve zvyku (neboť pozdní nástup = horolezcova smrt, praví literatura) vyrážíme pod nástup cesty Supermaus 7-/265m na masiv Wetzsteinkogel (1826 m) a mělo by to být sehr schön. Chvíli nám sice trvalo než si naše lezečky a psychika přivykly na total rajbuňk a jišťo trošku dál od sebe, ale bylo to opravdu schön. Po páté délce v plotnách se to jaksi naklopilo do vlhkého traverzu v koutě, což byla klíčová délka cesty, né však nejpěknější. Zbývající délky sice nebyly zadarmo, ale nebyly ani nijak nepříjemné. Kolem 13 h jsme si řekli vzhůru dolů kamzičí stezkou na okolo. Počasí se jaksi kaboní, ale vypadá to na přeháňku lokálního charakteru, což asi není útěchou pro dvojku, která lezla vedlejší cestu a jsou zrovna v předposlední délce. Schováni pod stromem zespoda pozorujeme co si ti kuci rakouský počnou. Ono v plotnách, total rajbunk, v dešti, asi člověk moc legrace neužije. Nicméně stoupají vzhůru, zřejmě slušný oddíl.

Po večerním hodnocení jsme dospěli k závěru: jsme jakž takž rozlezeni, počasí vypadá gut, s odpočinkem už to lepší nebude.

Volba padá na vyhlášenou cestu Lufthammer 6-, 300m. na masiv Hochschwab Südwand 2277 m. Časný nástup se opět vyplatil, i když budíček 5:30 není zrovna dle mého gusta. Cesta je kompletně vyborhákovaná a tak není co řešit, spodní délky iděme ako na bicygli. Když jsme ve třetí délce, přicházejí pod nástup další lezecké dvojky, hold úděl za popularitu . 4.a 5. délka byly jen takové přiblížení pod nádherné exponované plotny rozbrázděné Wasserrinami. Nádherné vodní žlábky dostatečné hluboké na to, aby se v nich dalo stát a dostatečně členité na to, aby se daly držet na bočák. K tomu ještě nádherné počasí a expozice. Velice pěkné, mohu doporučit, kdyby jste šli náhodou kolem.

Další den jsme opět zamířili pod Wetzsteinkogel, kdy jsme částečně vědomě a pak už taky nevědomě zkombinovali několik cest (via Renata, Wadi a Huibuh) a získali jsme tak přímou logickou linii za 7-. Spodek opět excelentní plotny protkané vodními rynami, potom luftovní traverz na hranu za 7- a zase plotny ve kterých jsem to jaksi zapytlil. A když jsem byl 8m v plotně za 6 nad posledním borákem, tak mi bylo jasné, že to není gut. Nicméně vylezli jsme, dajbože lahko, až na vrch, odkud vede kamzičí stezka.

Další den už byl ve znamení sestupu takže jsme se cestou dolu stavili na Hundswand kde jsme skoro vylezli Mauersegler - cestu spíš sportovního charakteru. No a potom už následoval definitivní sestup a nezáživná cesta domů. Hodnocení - pěkný výlet.

Hore Zdar

Česťa