Říjnový svátek sice vycházel na sobotu, ale ve škole jsou přesto podzimní prázdniny a studentům je to přece úplně jedno. Tož jsme vyrazili na jih. Stejně tak jako na jaře máme namířeno do Arca. V sestavě Galoš, bratr Gal, Roman a nový člen naší sestavy Víťa.

Ve střed vyrážíme okolo čtvrté z Havířova, v Brně naberem Michala a pak už máme v myslích jen slunné Arco. Já se raději na předpověď nedíval, ale kluci přišli s optimistickými zprávami. A fakt, tak pěkně jsme tam ještě nezažili. 4 dny skoro bez mráčku. Večer sice kosa, ale na slunku je to až nepříjemné (můj názor).

Cesta tam nám vždycky zabere nějak moc času, a to i přesto, že jedem z Brixenu do Trenta dálnicí. V sedm ráno jsme v Pietra Muratě a ještě si na dvě hoďky leháme. Po nezbytné návštěvě Arca, kde někteří nakupují k zbláznění, jedem do La Goly. Asi třista metrů před parkovištěm se však stala osudná věc, když se stáváme účastníky řetězové nehody. Nálada v háji, stejně tak zadní dveře a nárazník, a ztráta dvě hodiny. V Lagole je celkem chladno, neb slunce nesvítí a údolím protahu studený vítr z hor.

V pátek vybíráme novou oblast La Panoramica. Dle průvodce vybírám rozlezovou cestu 6b, ale Tomovi, natož mě, to nějak nejde a sedí. Po konzultaci s jiným průvodcem němčourů je verdit - 7a+. Tož na rozlez super, já jsem hyn a celý den je tím poznamenán. Na Víťu to je tu málo kolmé a Galoš ho lanaří na převislý Sysiphos, tak jdou. My se později přesouváme do vedlejšího sektoru Sarche. Končíme se světlem.

Sobota. Ráno Michal s Víťou si jdou vylézt cestu v Baone a pak už výběr padá na převislou oblast s těmi správnými čísly, pro které tu Galoš a Víťa jeli. Ale bouldorové 6b (konzultované s jinými průvodci) nikoho OS nepustilo:) Po několika dalších cestách je spokojen jen Galoš. Víťa je totálně nasraný, Arco zatratil a povída něco o ztracených dvanácti stovkách. Tak jsme je s Michalem poslali do Naga, kde se jim nálada naštěstí zlepšila. Já zůstal jistit Toma v nějakém 7b+.

V neděli volíme známe Nago, protože odjezd je stanoven na1 hodinu. Ještě ve stínu lezem krásné 30ti metrové cesty už jen tak - jak by řekl Latiok - na pohodu. Po ránu, kdy jsme sami, se to tu začíná množit lezci a stojí to za houby. Balíme. Zpět jedem přes Rovereto, což nám přijde lepší, je to rychlejší, na dálnici jste dřív, a rozdíl v ceně jsou jen 2 eura. Cesta zpět ubíhá jako vždy rychleji a ve 2 ráno jsme v Havířově, kde nás udeří kosa jak cyp. Takže už se těšíme na jaro v Arcu.

Hore Zdar

Roman

A proč tu nejsou lezecké fotky. Fotograf byl, chuť měl, ale nebylo koho fotit, protože s klukama se pro samou honbu za čísly nešlo domluvit. Bez dalšího komentáře.