Máme plné auto, takže můžeme vyrazit i dále. Cílem je Höllental. Našimi spolucestujícími jsou Galoš a Víťa. Ještě nikdy tady ani jinde ve vyšších stěnách nebyli, tak budou mít premiéru.

Hic způsobil, že raději vyrážíme až v osm večer. Ve dvě ráno jsme na místě. Překvapivě tu není tolik lidí, jak jsme očekávali. Většinou češi. Naše oblíbené místo je volné a postavit zde stan je dílem okamžiku.

V pátek jedem do Adlitzgrabenu, sportovní to oblasti, protože o víkendu tu bude určitě plno. Teplota nedovolila lézt celý den a proto máme nucenou pauzu až do 4 odpoledne.

Kluci jsou ve svém živlu, dnes naposledy. Své počáteční tvrzení, že je tu měkká klasifikace, mění, když Víťa zkouší místní 7+ a jde to ztuha.

Sobota je den D. Klukům vybíráme velmi pěknou cestu Tallwächter v Blechmaueru. My lezeme vedle Diesist von Eden. První 2 délky jsou lehké a společné. Pak klukům trochu utíkáme a sledujeme je shora. A je to v jejich podání veselá podívaná. Stačí je poslouchat. Při lezení je jim slušný slovník cizí a nebýt takových slov jako kurva, piča, ja to jebu apod., tak se nedomluví. Galoš vypadá na štandu jak na jehlách s vysvětlením, že své odsedce nevěří.

Víťa je pro změnu "nadšen" ze své délky - technické spáry. Jak se jejich vzdálenost od země zvyšovala, klesalo jejich nadšení i odhodlání do lezení, takže došlo i na hákování. Nahoře jsme je počkali a viděli, že jsou celkem na šrot. Jejich malé lezečky po pěti hodinách ve stěně taky vykonaly své, takže 50 m ke slaňáku šli boso asi 10 minut. Připravili jsme pro všechny slanění a hurá dolů. V jejich podání to pravda zas takový fofr nebyl a při nasedání do prvního slaňáku v nich byla malá dušička. Ale nakonec se vše podařilo a premiéra je za nimi

Zbytek dne relaxujeme, koupeme se, pijeme pivo, jíme a vůbec.

Neděle je pošmourná a každou chvíli tu je nějaká přeháňka. Vybrali jsme oblast Verlorener Turm stometrová stěnka, velmi převislá, takže se dá lézt i v tomhle počasí. Kluky nemůžeme přimět do delší cesty a tak lezou místní patnáctimtetrové kvaky. My vylezli cestu Spanische Bären a sjeli dolů. Kluci sedí dole. Už jsem se na ně nemohl dívat, tak jsem je zjezdil a šlo to. Vybrali si třídélkovou cestu Die Feuer Midgards. A líbila se jim.

Na dotaz co odsedka, jeslti už je v pohodě, Galoš odpověděl: "Já už to jebu, mám to v piči, už je mi to jedno". Na adresu Víti prohlásil: "Já už nevěřím ani tobě." a vzápětí hlásí, když nalézá do vzdušného rajbasového traverzu: "Kurva, já už nevěřím ani sobě."

Po společném slanění balíme. Teď už jen k autu, pojíst a domů.

Hore Zdar

Roman