Za letošní stěžejní akci jsme si vybrali Ťan Šan, přesněji jeho dva horské celky: Kyrgyz Alatau na území Západního Ťan Šanu, 30 km jižně od hlavního města Kyrgyzstánu Biškeku a Terskey Alatau v Centrálním Ťan Šanu 50km jižně od jezera Issyk kul.

Poprvé jsme na naši letní expedici letěli a nehnali se přes půl světa vlakem. Během 20 hodin přesunu jsme urazili trasu Varšava - Petrohrad - Almaty, kde jsme najali mikrobus, který nás převezl do Biškeku. Po obědě a odpočinku jsme taxíky odjeli do horotábora Ala Arča ve stejnojmenné dolině i národním parku. V táboře jsme postavili stany, což je zadarmo, ale mají zde i chatky a dvě hospody. Z cesty jsme byli tak utahaní, že do večera spíme na karimatkách různě v prostoru.

Kyrgyz Alatau měl sloužit aklimatizaci pro pohyb v hlavním cíli - Terském Alatau. První den jsme tedy vyšli jen do 3900 m na horní plató ledovce Aksai. Další den jsme vynesli věci do kamenného bivaku Raceka (3350m), odkud jsme vyrazili na lehký vrchol Učitel (1B, 4540m). Více méně suťový výstup byl jen v jednom místě spestřen skalkami při obcházení 4 skalních věží. Výhled z vrcholu úžasný, hlavně nějvyšší vrchol pohoří Pik Semjonova Ťanšanskogo 4895m a jen o málo nižší Pik Korona a Štít Svobodné Koreje.

Další den byl silný vítr a zima, navíc taxikáři jsou domluvení na 16,00 dole v táboře, takže balíme a akorát vše stíháme.

Intermezzo v Biškeku je super večírek v Panfilově parku, hlavní bod programu je karaoke.

Následuje přesun najatým mikrobusem 400 km navýchod kolem jezera Issyk kul do města Karakol. Zde pozdě večer sháním terénní dodávku UAZ na druhý den poledne, kdy odjíždíme na místo bývalého základního tábora v dolině Karakol. 25km jedeme tři hodiny, ale zato máme veškerý materiál bezpracně až na místě. Celou dobu pobytu zde v dolině se potýkáme s tím, jak nezaplatit poměrně vysoké poplatky za pobyt v parku. První noc trávíme na soutoku říček Ontor a Kultor, kde vzniká řeka Karakol. Zde v lese necháváme přebytečné potraviny a oblečení, čímž si každý ulehčujeme cca o 5-6 kg. Další den vyrážíme k výstupu dolinou Ontor, čelem k překrásnému štítu Karakol, nejvyššímu vrcholu pohoří. v závěru po ledovci přes ledovcový potok tekoucí po jeho povrchu dorážíme na zelené plošiny za morénou ve výšce 3850m. Kde nocujeme nakonec dva dny, protože další den celou dobu sněží a prší (30cm něhu a spousta lavin z okolních štítů). Dominantou kempu je stěna Štítu Džigit, na který se ale nikomu nechce, takž volíme Štít Albatros ve vedlejší dolině, kam dorážíme vyčerpávajícím pochodem přes sedlo Ontor 3950m. Chůze po ledovci, kde se boříme po pás s těžkými bágly, místy se propadáme do menších (naštěstí) trhlin a závěrečný výstup strmým žlebem, kde vše drží jen na dobré slovo není nic příjemného. Zato sestup na druhou stranu je zcela v pohodě, horší je to jen s hledáním místa na nocleh. Travnaté plošiny vidíme hluboko dole pod ledovcem. Naštěstí 3600m vysoko byla ve svahu travnatá ostruha, kam se vejou jen 3 stany.

Další den byl hlavním z celé expedice. K nástupu na Štít Albatros to bylo hodinu přes ledovec, pak strmý výšvih ledovcem do horního kotle po hlavním hřebenem a obchvatem zprva do sedla Epiur 4450m. Výšvih na vyfoukaný hřbítek pod sedlem byl také chvílemi po pás ve sněhu (sklon cca 50°), zato hřebínek byla lahůdková expozice jako ze žurnálu. Nicméně po 10.ranní jsme v sedle. Zde necháváme ledovcové vybavení a nastupujeme do 7 skalních délek západního hřebene vedoucího na vrchol 4720m vysoko. Chvílemi lezeme na jednom laně v 6 lidech, proto je potup velmi pomalý (4 hodiny nahoru). Lezecké obtíže jsou kolem III.stupně UIAA. Klasifikace cesty je za 3A ruské stupnice. Nejpěknější lezení poskytuje střední část výstupu po policích a koutech. Místa z robitou skálou smíšenou se sněhem nejsou moc dobrá. Jednu délku jsme museli vytočit zcela bez postupového jištění, kdy vedla ledovým žlabem a skála okolo neumožňovala založit vůbec nic. Mačky a cepíny zůstaly dole, jinak by to bylo v pohodě. Závěrečná stěnka za III už byla jako ostrůvek jistoty ve sněhovém marasu. Ale to už byl konec a 150m suti na vrchol korunovalo v 15,00 náš úspěch. Výhledy fantastické.

Sestup do sedla zabral zase 4 hodiny (místy jištěný sestup, místy slanění), takže na ledovec se vydáváme v 7 večer. Po 21.hodině jsme u stanů a vyčerpáním ihned po jídle usínáme.

Druhý den sušíme mokré věci a sestupujeme dolů zpět pro naše věci na soutoku potoků. Zbytek času (2dny) trávíme turistikou k jezerům a sedlům v okolí, pak sestpujeme do Karakolu (už po svých) a po výletě do lázní Ak-su míříme do Biškeku a přes Petrohrad domů.

Suma sumárum výstup na Albatros vyžaduje 3dny pochodu pod něj, 1 den výstupu tábor - vrchol - tábor a 2 dny sestupu, což je 6 dní, když se nepokazí počasí. Obtížnější vrcholy jsou časově více náročné.

Michal