Společně s 9 dalšími horolezci z nejrůznějších oddílů ČR (Praha, Ústí n.L., Brno, Ostrava) jsem vyrazil na dva týdny užít si kavkazského léta. Po 3 dnech přesunu vlakem přes Užhorod, Kyjev a Charkov jsme konečně dojeli do Pjatigorska, kde nás předem zajednaný bus čekal s vyřízenou povolenkou do pohraniční zóny s Gruzií. Po 6 hodinách drkocavé jízdy terénním busem jsme dojeli do tábora Bezengi (2200m), který představuje ostrůvek komfortu v obrovské dolině Bezengi. Mají zde 2 hospody, prodejnu potravin, spoustu chatek, horskou službu, restauraci i obchod s lezeckým vybavením, a to vše 20 km po hliněné cestě od nejbližší dědiny.

tábor Bezengi

Aklimatizačním vrcholem pro nás byl Malý Gidan (4050m), kde někteří stihli i kašlat krev, protože neodhadli svou schopnost výstupu najednou do 4 tisíc.

dolina Mižirgi - dolina Bezengi, Bezingská stěna a ledovec

I druhá túra vedla do doliny Mižirgi (přesněji dolinka Teplý Ugol), kde jsme si zvolili Archimed 3950m a cestu za 3B. Den předem jsme si nastoupali do 3400m do bivaku pod stěnu Ukju a další den začali stoupat. Úvodní část dle popisu firnem lehce nahoru dnes vypadá zcela jinak. Vodní led s 5cm sněhu, sklon okolo 55 stupňů, takže se zde všechna družstva jistí na šroubech. Z plánované hodiny se staly hodiny 4. Došli jsme do výstupového koutu, ze kterého couvali i zkušení tatranci (odhadovali to na V+ až VI, vše skoro ve 4 tisících, v pohorkách a s báglem) až jeden sebevrah vytočil tímto terénem délku bez zajištění a našel štandovací skobu pod volně nelezitelnými plotnami. Všichni jsme při přelezení přehlédli správnou výstupovou trasu vedoucí vedlejším koutem a ubíhající vlevo za hřeben, takže jsme se tísnící se na malé polici (5 lidí) rozhodli slanit a ustoupit z výšky cca 3800m. Během výstupu jsme absolvovali 3 rádiové relace s horskou službou (viz foto). Ke stanům se vracíme za hustého deště, balíme a ustupujeme do tábora dolů. I když den skončil neúspěchem, slavíme mohutně v místním baru.

Další den následuje přejezd do doliny Šchelda v Prielbrusie. Většina vyrazila na Elbrus, jen dva jsme se hecli na vstupy v Šcheldě. Prvním cílem byla skupina DUga Achsu a některý z vrcholů zde (Malá Šchelda, Bivuačnyj, Jusengi, Achsu nebo Fyzkulturnik), ale odpolední a následně celonoční bouře, která nás nepustila v bivaku Nočevky Achsu ze stanu zmařila plány k výstupu. Ráno leželo na vrcholech dost nového sněhu, byly slyšet padající laviny a ve dvou jsme si do průstupu dvou ledopádů s mohutnými séraky při této konstelaci netroufli. Hlásíme ústup do údolního tábora Šchelda (chatičky, večer hospůdka, šašlik, pivko...).

S stěna Dychtau, legenda ruského horolezectví

Druhým cílem byl Pik Kavkaz a jeho půvabný severovýchodní pilířek za 2B - několik lezeckých délek a ledovec na vrchol. Přes den vyneseme vše do bivaku pod ledovcem Bžeduch ve visuté dolině nad Šcheldou. Jsou zde vykopané plošiny, ale naoplátku chybí voda. Výstup 300m převšení hustými rododendrony dal znát, že dolina je málo navštěvovaná. Ráno trochu poprchá, pak přestane, proto rychle vyrážíme. Vystoupáme sutí, pak strmým sněhovým polem pod pilíř a konečně začínáme ukusovat ze skalních délek kolem dvou velmi působivých skalních věží. Nicméně kolem 9.ranní přichází déšť a z Gruzie černá mračna. Hlásíme ústup, protože dnes má Denisa narozky a přítelkyně mého spolulezce Toma zase svátek. Smrťák kvůli dešti by byl blbý dárek :-)

Spojení s horskou službou

Rychle balíme stan a během několika deštíků, projasnění a přeháněk dobíháme do dolního tábora. Posledních 15 minut v průtrži mračen, která lije hektolitry vody nepřetržitě až do druhého dne poledne. A to je již odjezd domů, takže co se úspěšnosti týče, docela jsme to pros... Text k fotografiím (ve směru hodinových ručiček):

Michal