Po vzoru našich starších oddílových členů jsme se jali oprášit družbu mezi naším a karvinským oddílem. Ve složení Česťa a Roman za Havířov a Skoba se Standou za Karvinou, jsme se rozhodli strávit pár vánočních dnů v rakouské ledolezecké oblasti Badgastein.

Start je v kalendáři vyznačen na 25. prosince v 17 hodin. Aby nás cesta vyšla co nejlevněji, Česťa se jal učit svého Oplíka jezdit bez benzínu, asi na vzduch nebo co. Tímto nápadem však nebyl nadšen zmíněný vůz a před Frýdkem odmítl poslušnost z důvodu kritického nedostatku pohonných hmot. Česťa však v půlhodinovém mžiku sehnal dva litry na dojetí k pumpě. Tato hodinová časová prodleva trochu znervóznila Skobu, čekajícího ve Frýdku. S plnou nádrží již auto naštěstí nemělo dalších námitek a bez otálení vyrazilo směr Österajch.

V noci, resp. brzy nad ránem přijíždíme na nějaké parkoviště, kde v autě dospáváme (to je silné slovo) noc. Ráno jdem na obhlídku. Bohužel ledy moc nejsou a když, tak těžké, tak akorát pro Standu, který pořád básní o nějaké M6.

Přejíždíme do druhého údolí, kde nalézáme oblast s všeříkajícím názvem - Icearena. Konečně vidíme led, který známe z netu, s odstrašujícím názvem Mordor. A díky slabým podmínkám je to název víc než trefný. Ale je tady led s názvem Vergissmeinnicht, který mě, "angličtináři", nic neříká a tak se ho nemusím bát. Také obtížnost 3-4 se tváří přívětivě, tak jdem na to. Po krkolomném přístupu pod stěnu následují 4 délky, v horních partiích měkkého a mokrého ledu. Skoba se Standou nejsou z nejrychlejších a tak slaňují za tmy.

Vergissmeinnicht 3-4

Večerní idylka

Další den je úplně na nic. Teplota okolo 10 stupňů a teplý fén způsobují, že ledy mizí doslova na očích. Tak rychle, než zmizí úplně, se s Česťou jdeme podívat na Dreikönigsfall. Nevypadá to nejlíp, ale zkoušíme to. První délka je ještě dobrá, ale z druhé crčí voda, tak jedeme dolů.

Dreikönigsfall 4+ - leze Roman

Skoba se Standou to nějak prokoučovali a šli se jen projít do vesnice, kde zjistili nelichotivo předpověď. Rozhodujeme se pro přesun na Kaprun, kde by snad něco mohlo být. Bohužel nebylo. Takže se rozhodujeme pro zítřejší skialpinistický výlet.

Spíme pod nějakou stříškou u nějaké díry do země. Ráno nás budí nějací pracovníci, kteří pracují ve zmíněné noře. Jsou v pohodě. Náš směr skialpinistického výletu udávají sjezdovky, kterými stoupáme asi dvě hodinky. Na jedné chatě máme pauzu, kde já zjišťuji, že se mi zlomil kus skelety a Standa, že koflachy nejsou nejlepší obuví do skialpů. Ještě další dvě hoďky na vrchol Schoppachhöhe (2069). Takže sundat pásy a hurá dolů.

Skialpinista Skoba

Jedem se podívat do Zell Am See na předpověď a trasu zítřejšího výletu. Další den ovšem není vůbec hezky, chumelí. Přepověď říká, že dnes napadne 50 cm sněhu a zítra to bude ještě lepší. Po zvážení situace se rozhodujeme pro ústup k domovu.

Roman