V době, kdy je moderní, že většina lezecké obce žije nacvičováním kroků v těžkých sportovních cestách, jsem se rozhodl vyzkoušet něco, co už dávno zase tak moderní není. Technické lezení. A abych se hned při své premiéře nezabil někde v Tatrách, tak jsem vybral cestu, v které je riziko přece jen trochu menší, a to Strechu Slovenska v Kostolecké úžině.

A tak při jedné výpravě za lezením k našemu východnímu sousedovi najednou stojím pod tou třicet metrů vysokou klenbou jeskyně, ověšený materiálem jak do nějakého bigvólu a pouze s teoretickými znalostmi získanými z horolezecké literatury. Ale co, i Tatranští borci 50. a 60. let si museli své zkušenosti vydobýt tvrdou dřinou a ne čtením lezeckých časopisů. A jak celý podnik dopadl? Přežili jsme. Ale nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a rovnou přiznávám, že cestu jsme nedolezli celou. Ovšem tím nechci říct, že bychom si neužili a dokonce i zklamání ze zanechaného pytle bylo v mém případě zcela minimální. Vždyť cílem nebylo za každou cenu cestu vylézt, ale nabýt zkušenosti a zjistit, jestli na něco takového na prvním konci vůbec mám. Takže v mém případě zcela pozitivní dojem. Ne tak už můj sparing partner. Ten si opravdu sáhnul až úplně na dno svých schopností, zjistil, že tohle ale opravdu není nic pro něj (jeho vlastní slova) a předpokládám, že podobné akce bude obdivovat už jen na fotografiích. Ale ani na tom není nic špatného. Raději něco takového zjistit v jeskyni, odkud není problém slanit, než v x-té délce někde v horách. Vždyť opravdovým uměním je rozpoznat sám v sobě na co ještě mám a na co už ne.

Pár faktů:

• Strecha Slovenska 5 A3e, Dieška-Marek 1974
• vylezena 3.9. 2002 Martinem Stolárikem a Petrem Ulrichem, dvě délky volně, jedna délka ve stropě technicky
• slaněno pro únavu a pokročilý čas ze štandu v jeskyňce ve 3 stropu
• v cestě jsme strávili 8 hodin (byli jsme velice pomalí, což bylo způsobeno nulovými praktickými zkušenostmi, které jsme nabývali až při samotném lezení)
• nepoužívali jsme žebříky, lezli jsme za pomoci smyček

Pár poznámek a postřehů:

• cesta je celá vyskobovaná a vynýtovaná (kromě volně lezených délek), takže je zcela zbytečné ve stropě na sobě tahat tuny materiálu (vím o čem mluvím, já měl sebou veškerý svůj matroš), stačí se zásobit dostatečným počtem volných karabin (cca 25), ať nemusíte jako já teprve v cestě rozebírat expresky (člověk se pořád učí)
• doporučuji větší množství tenkých repšňůr různých délek, ty ve stropě nejsou vždy zcela tutové (viz můj suvenýr, který se i semnou hned v druhé skobě poroučel dolů)
• přilba, prsní úvaz a lana 1/2 jsou bezpodmínečně nutné
• pro potenciální zájemce vede vedle Strechy Slovenska ještě Moravská cesta stejné obtížnosti, ale z jištění, které jsem mohl vidět, je evidentní, že tato cesta je lezena mnohem méně než Strecha, v které je spousta nových nýtů (pro ty, které špatné jištění neodradí doplňuji, že zhruba ve 2/3 cesty je hned vedle skoby v malé jeskyňce veliké vosí hnízdo!)

Na závěr. Tahle cesta byla relativně dobře odjištěná. Zatím je pro mne nepředstavitelné, že bych něco hákoval na vlastním. Tohle ať si uvědomí všichni, kteří by podobný podnik chtěli uskutečnit a stejně jako já neměli zkušenosti s technickým lezením.