V pátek se pohybujeme v Ospu, v sobotu v Črni Kalu. Lidí je tu poměrně hodně, ale to se dá čekat, velikonoce na krku. V neděli si děláme takový výletní den a jedem do Itálie k Terstu do oblasti, která se jmenuje Costiera. Kousek od moře, loďky brázdí modrou hladinu, expozice, no paráda. Lezeme sice jen tři cesty, ale zato dlouhé. Jištění tady taky nějak, oproti Ospu prořídlo. Slunko tady pálí víc, než je nám milé, a tak to bez výčitek balíme (no, já jednu měl). Martin s Peťou si vylezli pěknou klasickou cestu Emilia Comiciho.

Zajeli jsme do Terstu na promenádu, kde jsme chytali poslední paprsky večerního slunce a zjistili, že voda je pořád slaná. Byla však tak ledová, že jsme se ke koupání opravdu nepřemluvili. I tak jsme tam bez triček vypadali proti Italům, ve svetrech a zimních bundách, dost exoticky.

Trocha bloudění cestou zpět do Slovinska. V neděli jsme vyrazili do Ospu a odpoledne se přesunuli do Črni Kalu, kde jsme zůstali i v pondělí před odjezdem. Cesta zpět již tak pohodová nebyla, neboť stejný nápad jet domů mělo dalších x-tisíc rakušáků, čehož výsledkem byl dvouhodinový pobyt na Slovinsko-rakouské hranici.

To byl naštěstí jediný a poslední problém zpáteční cesty a ve dvě ráno jsme doma jako na koni. Bylo to fajn, snad zase na podzim. Teď se můžete pokochat obrázky od tamtať.